Skrýt lišty

Zobrazit lišty

Obsah stránky

Obec Mravín

Mravní lidé nebo mravenci?

Vesnice Mravín leží 7 km na západ od Vysokého Mýta, v území historicky velmi aktivním. Zdejší krajina a úrodná půda lákala obyvatele již od pravěku. Vlastní název vesnice, Mravín, pochází ze staročeského slova mraví, doplněné přivlastňovací příponou –ín. Slovo mraví zaniklo a ujalo se odvozené slovo mravenec.

Proč stojí za to Mravín navštívit (fotogalerie na konci stránky)

Mravín, tak trochu opomíjená, ale malebná vesnice stranou od hlavních komunikačních tras, si díky své poloze a díky lidem, kteří její hodnoty vnímali a vnímají, uchovavá hodnotný ráz a charakteristický historický výraz. Návštěvníci říkají, že se tady zastavil čas, ale Mravín žije dál svým životem. Vesnice je výjimečná především zachovalostí původní urbanistické skladby vesnice až do dnešních dnů (půdorys vesnice, dochovaná návaznost zahrad na statky, vodní nádrž na návsi, systém cest a historické úvozy). Obec není výjimečná výraznými architektonickými objekty, ale stávající zástavba je hmotově homogenní bez výrazného narušení, složena pouze z objektů tradičních hmot, materiálové struktury a zachovávající historicky danou sociální diferenciaci. Neobvyklou stavbou je uprostřed návsi samostatně stojící kovárna, která byla vystavěna v druhé polovině devatenáctého století. Západně nad vesnicí se tyčí ostrožný kopec, s pomístním názvem „Hradisko“, z jihu chráněný strmým svahem a ze severu úvozem vytesaným v opuce. Lokalita je chráněna jako kulturní památka a svým nádherným výhledem láká k celoročním procházkám.

Pro milovníky historie

Ves s 30 domy vystřídala v průběhu své historie několik majitelů. Často je první písemná zmínka o vesnici uváděna z roku 1457. Ovšem dnes víme, že první písemná zmínka je o několik let starší a pochází z roku 1410, kdy byla vesnice uvedena jako majetek panství Košumberk. Statek Košumberk od roku 1372 – 1656 vlastnili Slavatové z Chlumu a Košumberka, poté majetek přechází sňatkem do rodu Hysrle z Chodů. V letech 1684 – 1773 patřil Jezuitům, od roku 1807 k náboženskému fondu a roku 1826 je prodán Thurn-Taxisům.

K roku 1470 se vesnice objevuje v majetku pánů z Domanic (severně od Luže), kde je Mravín spolu s vesnicemi Zalažany, Jenišovice, Štěnec, Bělá, Voletice, Hluboká, Turov, Hroubovice darován jako odúmrť králem za věrné služby Janovi z Břístí, Janovi z Jestříbce, a Heřmanovi ze Sulic. Mravín poté opět přechází k panství Košumberk, kam přísluší až do roku 1690. V tomto roce byl jeden díl majetku na žádost majitelky hraběnky Hysrlové separován pod statek Roubovice, kam přechází s osmi vesnicemi i Mravín (dále Lozice, Jenšovice, Martinice, Mentour, Popovec, Sedlec). Roku 1722 opět vesnice mění svého majitele a putuje k Chroustovickému panství. Panství Chroustovice se poprvé připomíná v roce 1349 jako majetek Petra z Chroustovice, V pobělohorských
konfiskacích majetek odňat Petru Gerštorfovi z Gerštorfu a poté se zde často střídají majitelé. Roku 1823 prodávají Kinští majetek spolu s panstvím Rychmburk novým držitelům Thurntaxisům.

Příslušnost vesnice k panství se rozpadla až se zánikem feudálního zřízení. Od roku 1850 do roku 1961 byl Mravín samostatnou obcí, která spadala do soudního a politického okresu Vysoké Mýto. Se změnou hranic okresů byla vesnice přičleněna k Chrudimskému okresu a od roku 1970 vedena jako osada blízké vesnici Štěnec.

Pozůstatkem středověkého vývoje vesnic obecně je jejich půdorys a tvar návesního jádra. Půdorys vesnice Mravín, který se v průběhu svého vývoje trochu zdeformoval, představuje návesní typ, který odpovídá vysazení vesnice ve vrcholném středověku. S pomocí starších map a pohledu na zástavbu kolem návsi vidíme dodnes zřetelně sociální rozložení tehdejších obyvatel vesnice. Statky sedláků jsou situované na severní a jižní straně návsi, na západní straně lokalizujeme zástavbu domkářů. V pozemkových knihách, které jsou pro vesnici dochované od roku 1571, je evidováno 8 gruntů (čp. 1, 2, 3, 4, 14, 16, 18, 19) a tři zahradníci (čp. 5, 15, 17). Po třicetileté válce je zachyceno 7 gruntů (čp. 2, 3, 4, 14, 16, 18, 19) a 4 chalupníci (čp. 1, 5, 15, 17). Jihozápadně od vesnice se rozkládal velký rybník zvaný Měrkovec. Písemná zmínka o rybníku patrně pochází z počátku sedmnáctého století, kdy je evidován v majetku panství.

V osmnáctém století sílí domkářská zástavba a nastává stavební rozvoj vesnice. Při prvním číslování domů v roce 1771 je přiděleno v Mravíně celkově 22 čísel popisných spolu se samotou Bětník (čp. 20, 21) a dvorem v Popovci (čp. 22). V polovině devatenáctého století je v samotném Mravíně evidováno 24 čísel popisných. (čp. 1-19, 22, 24, 25, 26). V součastnosti má obec 30 čísel popisných, ve kterých žije 45 obyvatel.